ONLINE EXHIBITION 2020

INTRO/ ÚVODEM

So what is human motivation exactly? The global perception of our society has the feeling that we are bewildered little animals, chasing their own needs like a dog chasing a bone. But these are not only animal needs based on mere instinct of survival but also the need for safety, love, background, desire to belong and fit in and fit in well. It's not easy - at the same time maintaining a standard of self-esteem and self-realization. As Abraham then prescribed us the hierarchy of what we should unconsciously pursue as bloodthirsty, ego-like and a happy citizen.

The higher needs of humans no longer reflect the needs of an individual who lives in the 21st century - blinded by the information overflow, technology, deafened by communication, politics, globalization and isolation. We are “Homo Economicus” - with foam in your mouth, pushing for endless productivity without sleep due to pressure of capital, indulging in so-called “escapism” (ie the constant need to escape from our problems by eg. going to India for 2 years as a volunteer, "save the world", travel around Bali, or ride a motorcycle in Kazakhstan for Instagram to see… I was there, don't worry). The pressure on productivity, energy, creativity - both authenticity and being part of industries, systems, regulations - lacks all its principles of simplicity of our existence.

We categorize and invent different stickers and labels that helps us ease our orientation and understanding of the world. Humans are moral beings who are constantly balancing on their moral principles - what is bad and good, like rope walkers whose rope height corresponds to financial certainty. Imbalance and the desire for harmony ... well ... Who really has the time to do so when weekend brunch is now a common priority?

As a millennial, I have no need to belong exceptionally -however, to be needed and to be useful. Hard to say, I would say that it may also might as well be my ego pushing into my productivity principles to have access to self-realization. At such a fast pace at which we lead our Western lives, it is difficult to realize and stop ourselves. To look, listen and notice small things requires proper courage...

It is therefore necessary to re-connect with society. Power in the capital and financial world suppresses this utopian ideal that we can hope for - as my hero Noam Chomsky has mentioned to us several times, and even previously in the past, my muse - Oscar Wilde. ... But there is no need to get upset. Aggression induces another aggression in order to stay defensive, to which it reacts again with some sober deliberation. It is necessary to join a new conversation, a well-being, calm discussion with vision and some form of hope for all those who want to get involved into this discussion.

My ideal world full of unicorns, sunsets, sea, horizons, travel and flowers close up. It's in the photos. They are the stories - utopia and dystopia that convey the message of my needs and how I perceive them. That's how I captured them. That one perfect moment that captures and reminds us why we're still at that pace. Rewards change as well as categorization.

Needs are fluid and constantly changing and changing like the 21st century is. Nature can also go backwards whenever it wants, but we don't (!) - because we don't have the time - we must constantly re-adapt ourselves. You need to be a leader of your own decisions and follow your actions that guide you to your own authenticity - and so do I, especially when I take pictures. Because passion won't wait.

That's why I put together a pyramid of my own needs that are important to me now for now in this moment.

Jaká je tedy lidská motivace? Globální představa naší společnosti má pocit, že jsme zvířátkama, která se honí za vlastníma potřebama jako pes za kostí. Jsou to avšak nejen zvířecí potřeby založené na pouhém instinktu pro přežití, ale i pro bezpečí, lásku, zázemí, touhu někam patřit. Není to jednoduché - zároveň si udržovat standard sebeúcty a seberealizace. Tak jak nám Abraham tehdy nadiktoval hierarchii toho, po čem bychom se měli nepodvědomě honit - krvelačně, s egem a s pocitem spokojeného občana.

Vyšší potřeby člověka již nereflektují potřeby člověka, který žije ve 21. století - oslepený informacemi, technikou, ohlušený komunikací, politikou a globalizací i izolací. Jsme “Homo Economicus” - s pěnou u pusy, ženoucí se za produktivitou bez spánku, tlakem kapitálu, oddáváním se tzv. “escapismu” (tedy neustálou potřebou unikat od svých problémů tím, že se např. odjede na 2 roky do Indie dobrovolničit, cestovat po Bali, nebo jezdit po Kazachstánu na motorce - pro oči Instagramčí…Byla jsem tam, nebojte). Tlak na produktivitu, energii, kreativitu - zároveň autentičnost a zároveň být součástí průmyslů, systémů a omezení - postrádá veškeré své principy jednoduchosti naší existence.

Kategorizujeme a vymýšlíme si různé nálepky tak, abychom se ve světě lépe orientovali. Lidé jsou morálními bytostmy, které neustále balancují na své morálce - co je zlo a dobro, jako provazochodci, jejichž výška provazu odpovídá finanční jistotě. Nevyváženost a touha po harmonii...no...kdo na to má vskutku čas, když si taky musí dojít na brunch?

Jakožto mileniál, nemám potřebu mimořádně někam patřit - avšak být potřebná a být k užitku. Těžko říct, řekla bych, že se jedná o ego, tlačící se do mých principů produktivnosti, abych měla přístup k seberealizaci. V tak rychlém tempu, ve kterém vedeme západní životy, je těžké si vůbec nové i staré potřeby uvědomit a zastavit se - pohledět a všímat si vyžaduje pořádnou kuráž.

Je třeba se tedy spojit se společností. Síla v kapitálu a finančním světě potlačuje tento utopistický ideál, abychom měli v co doufat - jak nám již několikrát zmiňoval můj hrdina Noam Chomsky a předtím z části má múza Oscar Wilde... Ale už není třeba se rozčilovat. Agrese vyvolává agresi, na kterou se opět reaguje s nějákým nestřízlivým rozvášněním. Je třeba se napojit na novou konverzaci, diskuzi, ve které je pohoda, vize a jistá forma doufání u všech zúčastněných, kteří se do této diskuze chtějí dostat.

Můj ideál světa plný jednorožců, západů sluníček, moře, horizontů, cestování a kytiček zblízka. Je to ve fotkách. Jsou to příběhy - utopie a dystopie, které přenáší zprávu o mých potřebách a jak je vnímám já. Takto jsem je zachytila. Ten jeden perfektní moment, který zachytí a připomene to, proč stále v tom tempu setrváváme. Odměny se mění, stejně tak jako kategorizování.

Potřeby jsou tekuté a neustále se proměňují a mění, jako 21. století. Příroda může chodit i pozpátku, když chce, my ale ne - neustále se musíme adaptovávat. Je třeba být lídrem svých vlastních rozhodnutí a následovat své počiny ke své vlastní autentičnosti - a tak to dělám i já, když fotím. Protože vášeň nepočká.

Proto jsem sestavila pyramidu vlastních potřeb, které jsou pro mě důležité teď a v tuhle chvíli.